České knihovny
Retrospektivní konverze katalogů úzce souvisí s automatizací knihoven. Je předpokladem otevření katalogů a jejich prostřednictvím i fondů knihoven pro místní i vzdálené uživatele. Historie retrospektivní konverze katalogů v českých knihovnách je kratší než v ostatních vyspělých zemích, ale o to pestřejší. Začíná mikrofišováním katalogů, vede přes první pokusy o skutečnou retrospektivní konverzi katalogů v jednotlivých knihovnách s cílem jejich širokého zpřístupnění až ke snahám o koordinaci a zastřešení v celonárodním měřítku.
Retrospektivní konverze u nás začíná ve větší míře až v polovině 90. let 20. století, což je zhruba o třicet let později než v knihovnách USA a o dvacet let později než v západoevropských knihovnách. Díky pozdnímu začátku mají pracovníci českých knihoven k dispozici pro retrospektivní konverzi katalogů podstatně dokonalejší technologie než jejich zahraniční kolegové před desítkami let. Maximální využití moderních technologií a dobrá organizace práce včetně kooperace na celonárodní úrovni vynesly české knihovny v oblasti retrospektivní konverze katalogů na jedno z předních míst v mezinárodním kontextu. Současná situace českých knihoven je velmi paradoxní: zatímco v zahraničí jsou jejich projekty týkající se retrospektivní konverze katalogů předmětem mezinárodního uznání, doma musí každoročně velmi těžce bojovat o přežití a finanční prostředky. Sebelepší technologie a organizace práce nenahradí trvalý nedostatek finančních prostředků. Ačkoli v rovině teoreticko-technologické dnes Česká republika bez nadsázky patří k těm zemím, které v této oblasti "udávají tón", v rovině prakticko-realizační jim nemůže konkurovat.
Postupující automatizace českých knihoven a zejména pak zavádění integrovaných knihovnických systémů vyvolala rostoucí tlak na převod katalogů do elektronické podoby. Jednou z prvních rozsáhlejších implementací integrovaného knihovnického systému byla implementace systému TinLib v řadě českých vysokoškolských knihoven. Vzhledem k nízké kvalitě svých lístkových katalogů a omezenému rozsahu svých fondů se vysokoškolské knihovny rozhodly pro jejich rekatalogizaci. O retrospektivní konverzi svých katalogů začaly uvažovat velké univerzální i oborově specializované knihovny. S ohledem na velké množství lístků a omezené finanční prostředky volily zpočátku některou z dále uvedených variant retrospektivní konverze nebo jejich kombinaci:
- retrospektivní konverze (případně rekatalogizace) živého fondu během výpůjčky (většinou se jedná o velmi stručné záznamy)
- retrospektivní konverze novějších časových vrstev katalogů
- retrospektivní konverze celého katalogu v abecední sekvenci - většinou velmi krátké záznamy nebo velmi pomalý průběh
- skenování katalogizačních lístků.
V této počáteční etapě ještě neexistovala možnost efektivního využití externích zdrojů pro českou produkci, pro zahraniční produkci některé knihovny zvažovaly možnost využití záznamů OCLC.
